Referat

[parak]

Ahoj lidi, potrebuju referat na tema Josef Bohuslav Foerster.

Potreboval bych to udelat do dneska. Odměna bude......

[kolik1]

Josef Bohuslav Foerster

Josef Bohuslav Foerster [30. 12. 1859, Praha – 29. 5. 1951, Vestec u Ml. Boleslavi] byl významný český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.

Rodinná hudební tradice

J. B. Foerster pochází z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, Josef Foerster [1833 – 1907], byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru sv. Vojtěcha, kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu ceciliánského hnutí. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u sv. Víta. Pedagogicky působil na učitelském ústavu a na Pražské konzervatoři. Jako skladatel na sebe upozornil především skladbami církevními a varhanními. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority Josefa Foerstera je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. Foerstera, Marie, roz. Hladíková [1838 -1878], byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci [Marie, Anna, Viktor a Božena].

Mládí a studium [1859 – 1882]

Josef Bohuslav byl vychováván v harmonickém rodinném prostředí prodchnutém uměním a intelektem. Otec, ačkoliv si z praktických důvodů nepřál, aby se jeho děti věnovaly hudbě „z povolání“, si velmi zakládal na jejich hudebním vzdělání. Devítiletého J. Bohuslava poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. Osenický děd Foerster ho učil na violoncello, J. Cainer na varhany. Mezi lety 1871-1875 vystudoval J. Bohuslav gymnázium ve Spálené ulici a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě Josefa Václava Sládka, který trval po celý život. Před ukončením střední školy J. B. Foerstera hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě [1878] začíná na přání otce studovat chemii na německé technické škole, jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku 1879 se Foerster definitivně rozhodl pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na varhanickou školu. Zde je žákem Ad. Průchy, Fr. Blažka a ředitele školy Františka Zdeňka Skuherského. Po třech letech absolvuje s velmi pozitivním hodnocením ředitele školy.

První tvůrčí rozmach [1882 – 1893]

Záhy po skončení studií byl Foerster přijat jako varhaník u sv. Vojtěcha [1882-88] a k této činnosti pak zastával i místo učitele zpěvu na městském malostranském a smíchovském reálném gymnáziu [1885-86). V letech 1889-92 působil jako ředitel kůru v chrámu Panny Marie Sněžné. Mezi lety 1884 a 1892 na sebe upozornil jako hudební referent Národních listů svou snahou o propagaci Smetanova díla a bojem proti verismu a operetě v Národním divadle. Pečlivě sledoval dění na první české operní scéně a jeho pozornosti nemohl uniknout mimořádný talent mladé sopranistky Berty Lautererové. Tato diva vzbudila všeobecný zájem hudebních kritiků, Foerstera však zaujala celou svou bytostí a dne 1. září 1888 spolu uzavřeli sňatek.

Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. Z instrumentální hudby jmenujme např. I. a II. smyčcový kvartet [1888, 1893], I. klavírní trio [1883], I. a II. symfonie [1888, 1893]. Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho Stabat Mater [1892) a opera Debora [1891]. Dále se věnoval sborovým, písňovým a církevním kompozicím.

Hamburk [1893 – 1903]

Rok 1893 zahajuje další etapu života i tvorby J. B. Foerstera. Jeho choť uzavřela smlouvu s Městským divadlem v Hamburku a od 1. září 1893 se stala jeho stálou členkou. J. B. Foerster ji v listopadu toho roku následoval a věnoval se zde skladatelské, pedagogické a žurnalistické činnosti. Jako referent se uplatnil v Hamburger Freie Presse a později též v Hamburger Nachrichten. Poslední tři roky svého hamburského pobytu vyučoval klavír na konzervatoři. V Hamburku se setkal s Gustavem Mahlerem, v té době hlavním dirigentem tamějšího Městského divadla. Oba umělce od té doby pojilo silné přátelské pouto a porozumění.

Co se týká jeho činnosti kompoziční, dá se konstatovat, že v tomto období výrazně ubylo čistě instrumentálních skladeb a přední místo zaujal písňový žánr. Mezi vrcholné písňové cykly hamburského období patří např. Písně jarní a podzimní [1896-98] nebo Láska [1899-1900]. Mistrovská díla však vznikají i v žánru orchestrálním, komorním, jevištním nebo sborovém: III. symfonie [1894), orchestrální suita Cyrano de Bergerac [1903], II. klavírní trio [1894], opera Eva [1897], Devět mužských sborů [1894-97]. Církevním kompozicím se J. B. Foerster v v Hamburku nevěnoval, skladby tohoto typu z předchozího období jsou spojeny s jeho činností na kůru sv. Vojtěcha a chrámu Panny Marie Sněžné.

Vídeň [1903 – 1918]

Po desetiletí stráveném v Hamburku se J. B. Foerster nevrátil do Čech, jak by si ze srdce přál. O jeho dalším osudu opět rozhodlo angažmá jeho ženy Berty ve vídeňské dvorní opeře. Začala zde působit již od sezóny 1901/1902, J. B. Foerster však byl v Hamburku vázán povinnostmi, a tak se do Vídně přestěhoval až roku 1903. Obdobně jako v Hamburku se zde věnoval pedagogické činnosti jako profesor na Nové konzervatoři, žurnalistice jako referent listu Die Zeit a samozřejmě kompozici. Důležitým mezníkem vídeňské éry byly oslavy jeho 50. narozenin. Při této příležitosti byla vydána kniha Zdeňka Nejedlého [Praha 1910) zachycující jako první dosavadní život a tvorbu J. B. Foerstera, vyšlo množství jeho skladeb tiskem jak v Praze tak ve Vídni, byly pořádány koncerty věnované výhradně jeho tvorbě. Oskar Nedbal, který působil mezi lety 1906 a 1918 ve vídeňském symfonického Tonkünstler orchestru, měl rovněž nemalý podíl na propagaci Foersterova díla. Všechny tyto aktivity vedly ke zvýšení popularity a všeobecného povědomí o J. B. Foersterovi. Roku 1912 byl zvolen starostou Pěvecké župy vídeňské a rok poté jmenován čestným členem spolku Lumír. Ve Vídni Foerster spolupracoval s tamější českou menšinou a pořádal přednášky o hudbě. Vídeňské období, zvláště jeho první polovina, je považována za Foersterovo vrcholné tvůrčí období.

Mezi nejlepší skladby tohoto období patří např. IV. symfonie,"Veliká noc" [1905], symfonické básně Legenda o štěstí [1909] a Jaro a touha [1912], III. smyčcový kvartet [1907], I. houslový koncert [1911] nebo klavírní cyklus Erotovy masky [1912]. Z jeho vokálně-instrumentálních skladeb je nutno zmínit opery Jessika [1904] a Nepřemožení [1917], vrcholné písňové cykly Milostné písně [1914), Čisté jitro [1914-1918], Pohádka o dlouhé touze [1910) nebo Písně na slova Karla Hynka Máchy [1909]. Z množství jeho vídeňských sborových kompozic je asi nejznámější cyklus Mrtvým bratřím [1918].

[parak]

Josef Bohuslav Foerster

Josef Bohuslav Foerster (30. 12. 1859, Praha – 29. 5. 1951, Vestec u Ml. Boleslavi) byl významný český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.

Rodinná hudební tradice

J. B. Foerster pochází z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, Josef Foerster (1833 – 1907), byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru sv. Vojtěcha, kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu ceciliánského hnutí. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u sv. Víta. Pedagogicky působil na učitelském ústavu a na Pražské konzervatoři. Jako skladatel na sebe upozornil především skladbami církevními a varhanními. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority Josefa Foerstera je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. Foerstera, Marie, roz. Hladíková (1838 -1878), byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci (Marie, Anna, Viktor a Božena).

Mládí a studium (1859 – 1882)

Josef Bohuslav byl vychováván v harmonickém rodinném prostředí prodchnutém uměním a intelektem. Otec, ačkoliv si z praktických důvodů nepřál, aby se jeho děti věnovaly hudbě „z povolání“, si velmi zakládal na jejich hudebním vzdělání. Devítiletého J. Bohuslava poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. Osenický děd Foerster ho učil na violoncello, J. Cainer na varhany. Mezi lety 1871-1875 vystudoval J. Bohuslav gymnázium ve Spálené ulici a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě Josefa Václava Sládka, který trval po celý život. Před ukončením střední školy J. B. Foerstera hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě (1878) začíná na přání otce studovat chemii na německé technické škole, jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku 1879 se Foerster definitivně rozhodl pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na varhanickou školu. Zde je žákem Ad. Průchy, Fr. Blažka a ředitele školy Františka Zdeňka Skuherského. Po třech letech absolvuje s velmi pozitivním hodnocením ředitele školy.

První tvůrčí rozmach (1882 – 1893)

Záhy po skončení studií byl Foerster přijat jako varhaník u sv. Vojtěcha (1882-88) a k této činnosti pak zastával i místo učitele zpěvu na městském malostranském a smíchovském reálném gymnáziu (1885-86). V letech 1889-92 působil jako ředitel kůru v chrámu Panny Marie Sněžné. Mezi lety 1884 a 1892 na sebe upozornil jako hudební referent Národních listů svou snahou o propagaci Smetanova díla a bojem proti verismu a operetě v Národním divadle. Pečlivě sledoval dění na první české operní scéně a jeho pozornosti nemohl uniknout mimořádný talent mladé sopranistky Berty Lautererové. Tato diva vzbudila všeobecný zájem hudebních kritiků, Foerstera však zaujala celou svou bytostí a dne 1. září 1888 spolu uzavřeli sňatek.

Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. Z instrumentální hudby jmenujme např. I. a II. smyčcový kvartet (1888, 1893), I. klavírní trio (1883), I. a II. symfonie (1888, 1893). Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho Stabat Mater (1892) a opera Debora (1891). Dále se věnoval sborovým, písňovým a církevním kompozicím.

Hamburk (1893 – 1903)

Rok 1893 zahajuje další etapu života i tvorby J. B. Foerstera. Jeho choť uzavřela smlouvu s Městským divadlem v Hamburku a od 1. září 1893 se stala jeho stálou členkou. J. B. Foerster ji v listopadu toho roku následoval a věnoval se zde skladatelské, pedagogické a žurnalistické činnosti. Jako referent se uplatnil v Hamburger Freie Presse a později též v Hamburger Nachrichten. Poslední tři roky svého hamburského pobytu vyučoval klavír na konzervatoři. V Hamburku se setkal s Gustavem Mahlerem, v té době hlavním dirigentem tamějšího Městského divadla. Oba umělce od té doby pojilo silné přátelské pouto a porozumění.

Co se týká jeho činnosti kompoziční, dá se konstatovat, že v tomto období výrazně ubylo čistě instrumentálních skladeb a přední místo zaujal písňový žánr. Mezi vrcholné písňové cykly hamburského období patří např. Písně jarní a podzimní (1896-98) nebo Láska (1899-1900). Mistrovská díla však vznikají i v žánru orchestrálním, komorním, jevištním nebo sborovém: III. symfonie (1894), orchestrální suita Cyrano de Bergerac (1903), II. klavírní trio (1894), opera Eva (1897), Devět mužských sborů (1894-97). Církevním kompozicím se J. B. Foerster v v Hamburku nevěnoval, skladby tohoto typu z předchozího období jsou spojeny s jeho činností na kůru sv. Vojtěcha a chrámu Panny Marie Sněžné.

Vídeň (1903 – 1918)

Po desetiletí stráveném v Hamburku se J. B. Foerster nevrátil do Čech, jak by si ze srdce přál. O jeho dalším osudu opět rozhodlo angažmá jeho ženy Berty ve vídeňské dvorní opeře. Začala zde působit již od sezóny 1901/1902, J. B. Foerster však byl v Hamburku vázán povinnostmi, a tak se do Vídně přestěhoval až roku 1903. Obdobně jako v Hamburku se zde věnoval pedagogické činnosti jako profesor na Nové konzervatoři, žurnalistice jako referent listu Die Zeit a samozřejmě kompozici. Důležitým mezníkem vídeňské éry byly oslavy jeho 50. narozenin. Při této příležitosti byla vydána kniha Zdeňka Nejedlého (Praha 1910) zachycující jako první dosavadní život a tvorbu J. B. Foerstera, vyšlo množství jeho skladeb tiskem jak v Praze tak ve Vídni, byly pořádány koncerty věnované výhradně jeho tvorbě. Oskar Nedbal, který působil mezi lety 1906 a 1918 ve vídeňském symfonického Tonkünstler orchestru, měl rovněž nemalý podíl na propagaci Foersterova díla. Všechny tyto aktivity vedly ke zvýšení popularity a všeobecného povědomí o J. B. Foersterovi. Roku 1912 byl zvolen starostou Pěvecké župy vídeňské a rok poté jmenován čestným členem spolku Lumír. Ve Vídni Foerster spolupracoval s tamější českou menšinou a pořádal přednášky o hudbě. Vídeňské období, zvláště jeho první polovina, je považována za Foersterovo vrcholné tvůrčí období.

Mezi nejlepší skladby tohoto období patří např. IV. symfonie,"Veliká noc" (1905), symfonické básně Legenda o štěstí (1909) a Jaro a touha (1912), III. smyčcový kvartet (1907), I. houslový koncert (1911) nebo klavírní cyklus Erotovy masky (1912). Z jeho vokálně-instrumentálních skladeb je nutno zmínit opery Jessika (1904) a Nepřemožení (1917), vrcholné písňové cykly Milostné písně (1914), Čisté jitro (1914-1918), Pohádka o dlouhé touze (1910) nebo Písně na slova Karla Hynka Máchy (1909). Z množství jeho vídeňských sborových kompozic je asi nejznámější cyklus Mrtvým bratřím (1918).

a zdroj ??

[Heck]

Jenom CTRL+C z wikipedie a CTRL+V sem xD

[parak]

Hmmm, z wikipedie bych to dokazal taky. Aby to trosku vypadalo.

[kolik1]

hm tak si to udelej sam