Co podle mě všeobecně chybí dnešním hrám? Jednoznačně originalita. Nápadů je sice stále dost, ale téměř všechny už vychází z toho, co už tu kdysi bylo. Pro mě je jedinou velkou vyjímkou firma Nintendo, která se nebojí riskovat a stále jde cestou co možná nejoriginálnějších myšlenek. Nedávno se mi do rukou (a do vlastnictví) dostal dobou a davem zatracený Virtual boy. Popravdě musím říci, že to pro mě byla (a je) nejsilnější herní zkušenost od dob osmibitového Boulder dashe. Hry pro Virtual boy přitom nevynikají skvělou grafikou, nebo příběhem, "jen" sama konzole byla, a pořád je, natolik originální a geniální, že dokáže navodit dokonalou atmosféru i po více, než deseti letech. Pouze Nintendo mě v posledních letech drží při naději, že je stále možné, a finančně výhodné, dělat perfektní, originální a znovuhratelné hry. Virtual boy je zatím podle veřejnosti největším omylem Nintenda, podle mě je však jeho nejzářivější ikonou (v dobrém slova smyslu).
Máte někdo též osobní zkušenost s Virtual boyem? *