Prohledat stránky

The Last of Us Part II Roky čekání jsou u konce, nejlepší hra předchozí generace konzolí po sedmi letech dostala nástupce. A protože se historie opakuje, stejně jako u prvního dílu přichází Part II jako završení další generace konzole, zatímco jednička poslala do důchodu Playstation 3, nové pokračování udělá důchodce z Playstationu 4. Miliony hráčů po celém světě už za pár dnů usednou ke svým strojům a pustí se do zřejmě nejočekávanější hry posledních let. Moje putování je u konce, a těmito řádky bych se chtěl podělit o své zážitky ještě před tím, než vyrazíte do obchodu… Ale pěkně popořádku…. Když jsem si před šesti lety pořídil tehdy už stařičký Playstation 3, ještě jsem netušil, jak moc mi takové rozhodnutí změní život. Hry jsem hrál jako dítě, chvíli pak ještě v pubertě, od té doby mě ale nechávaly spíše chladným, o to víc pak na konzolích, kde měly stejné hry horší grafiku než na počítačích. Přesto jsem do toho šel, jedním z argumentů, který mě přesvědčil, byly exkluzivní hry, které si zkrátka jinde než na Playstationu nezahrajete. Takové Uncharted je herní skvost, kterému žádná PC hra nesahá ani po kotníky. A o to zkrátka nechcete přijít.. No a někdy v polovině roku 2014 jsem si teprve všiml hry, o které tehdy každý mluvil, internet jí byl plný a jedna recenze překonávala bodovým hodnocením druhou. Navíc šlo o titul od stejného vývojářského studia, které světu dalo do té doby tři díly famózního Uncharted. Pochopitelně není řeč o ničem jiném než o The Last of Us. Hře, která už byla nějaký ten měsíc na světě a já se nepolíben reklamní masáží rozhoupával k zahrání… Vložil jsem disk do mechaniky, nechal nainstalovat a tak jsem tomu teda dal šanci… Hrál jsem asi hodinu a …. Světe div se, teď si nejspíš budete klepat na čelo - vůbec jsem z toho unešený nebyl. Hra putovala zpátky do krabičky a na poličku. Ležela tam nějaký ten další měsíc, než jsem jí dal druhou šanci. A teď už asi tušíte, že šlo o jedno z mých nejlepších herních rozhodnutí. Znovu jsem se do toho příběhu pustil, dostal se dál a zjistil, jak moc jsem do toho spadl… Už jsem se nemohl odtrhnout a hltal každou vteřinu v postapokalyptickém světě. Po dohrání byl můj zážitek tak silný, že bych sám sebe tehdy mohl označit jako jednoho z nejfanatičtějších promotérů - hru jsem doporučoval všude a každému, i těm, kteří ani netušili, co to je herní konzole Tak moc jsem se vezl na vlně Last of Us, hajpu, který bořil a dodnes boří herní rekordy a překonává hranice možného i nemožného. Shrnu to, nic lepšího jsem nikdy nehrál. No a po letech modlení se za druhý díl je ten okamžik tady. Dostala se mi do ruky kopie The Last of Us Part II a opět jsem se mohl ponořit do světa, který jsem si před lety tak moc zamiloval… Nový, poutavý příběh, staří známí hrdinové, ještě vymazlenější grafika, víc zombíků, gigantická marketingová kampaň a očekávání level maximum. Jak tohle mohlo dopadnout? Strašně moc se těším, až se hra dostane do rukou i vám a na disky vašich herních mašin a budete moct prožít to, co jsem teď dva týdny prožíval já. Cestu za odplatou, poznáním, prozřením a pochopením zcela nového… Druhý díl hráče zavede do Jackson County v americkém Wyomingu, kde se po událostech prvního dílu zabydleli dva hlavní hrdinové, Joel a Ellie. Stali se součástí komunity přeživších, kteří se adaptovali k přežití v postapokalyptickém světě a snaží se vybudovat nový svět, který se alespoň částečně blíží komfortu, v jakém žili před apokalypsou. Joel a Ellie jsou vzhledem ke svým schopnostem a zkušenostem součástí obranné skupiny, která dohlíží na bezpečnost celé komunity a čas od času vyrážejí za hranice lokality, aby se střídali při její obraně před nepřátelskými skupinami přeživších a podíleli se na likvidaci nakažených. Tady ale přestanu vyprávět příběh, který byste si měli prožít sami, aniž by vám ho někdo naznačoval dopředu. Herní komunitou nedávno otřásly úniky ze hry, které, pokud se vám dostaly pod nos, mohou značně ovlivnit váš prožitek… I já zůstanu ohledně příběhu velmi stručný a naznačím jen to, že se opět budete vydávat na cestu úchvatným světem, který si už čtvrt století bere příroda zpět a vy budete objevovat dechberoucí lokality a prožívat příběh, který stejně tak dechvyrážejícím způsobem doplňuje, vysvětluje a posouvá děj prvního dílu. Co je podle mě důležitější a co byste před koupí měli vědět, je způsob, jakým autoři hru uchopili a jak se jim případně povedlo dostat se hráčům pod kůži. Na začátku už jsem zmínil zbrusu novou, vyleštěnou grafiku, která ohromovala už u prvního dílu a to i na starém železe Playstationu 3. Tentokrát máme k dispozici mnohem výkonnější Playstation 4 (Pro) s novými možnostmi a je to setsakramentsky znát, vyšší rozlišení, vyladěný engine, na kterém je celá hra postavena a hra světel, ze které vám bude přecházet zrak. Budu se opakovat, ale nic lepšího jsem ve hrách dosud neviděl. A to ani na výrazně výkonnějších počítačích. Celý svět je nepředstavitelně detailní a reagující, projdete kolem větve a z té opadá sníh, zakopnete o kámen a ten se sesune z útesu před vámi, nahlédnete do okénka auta zarostlého mechem a trávou a dokážete přečíst schéma řazení na řadící páce, prolézáte opuštěnými budovami a zpoza oken zatlučených trámy prosvítá paprsek světla přesně takový, jaký byste očekávali, ve vzduchu poletující částice, spóry, tak detailní, že ve svém bezpečném herním doupěti zadržujete dech, abyste se náhodou nenakazili cordycepsem (houbovitou infekční nákazou, která v prvním díle téměř vyhladila lidstvo) také. Úchvatné! Famózní! Nádherné! A to nepřeháním. Vzpomínáte na Clickery z prvního dílu? Houbovitou nákazou znetvoření lidé typičtí svými trhanými pohyby a zvuky, které naháněly husí kůži? Jsou zpět a v ještě vytříbenější formě. Pohyby jsou ještě vyladěnější, jejich echolokační projevy citelně výraznější, děsivější… A to ještě nemluvím o zcela nových zombících, na které během svého putování narazíte. Nové jsou dva druhy, nechci vám je detailně popisovat, protože setkání s nimi je stejně silný zážitek jako samotné vyprávění příběhu. Každopádně buďte připravení, až se objeví, zaručeně to poznáte A vzpomeňte na bloatery, obří zmutovaná stvoření s výjimečnou silou a nebezpečnými výrůstky na těle, které ze sebe dokázali oddělit, švihnout je po vás a jejich exploze vám hodně ublížila… Tak teď jsou ještě nebezpečnější… Ufff, ještě teď mi z nich jde mráz po zádech. Je až neuvěřitelné, co autoři dokázali vymáčknout z hardwaru, který je i v evoluční verzi, PS4 Pro, dnes už značně zastaralý. Grafiku jsem zmiňoval, ale že tohle všechno běží tak neskutečně plynule, s naprostým minimem záškubů, navíc ještě bez načítacích předělů tak dlouhých, až by to bylo k nepřečkání, tleskám… Opravdu majstrštyk. Kromě nakažených narazíte také na dvě další skupiny přeživších, WLF a Zjizvence. Jde o skupiny nepřátel, které se nemají příliš v lásce a jdou jedna po druhé, autoři u nich využili zcela nové možnosti umělé inteligence a setkání s nimi je tak zážitek sám o sobě, nejen, že se jim nikdy dokonale neschováte (když před nimi zalehnete do trávy, stačí aby přišli blíž a všimnou si vás), ale zároň spolupracují. Už se tak nestane, že sundáte sekyrou jednoho protivníka a druhý, byť stojí jen kousek vedle, dělá jako by se ho to netýkalo. Informují se navzájem, oslovují se jmény, mají psy, na které také volají jmény a mají k nim citový vztah, což poznáte například z toho, že když psa ve hře zabijete, protivník zoufale vykřikne jeho jméno.. Zatímco WLF je jakousi odnoží armády, Zjizvenci jsou kultem, který má svá často až brutální pravidla, a i když spolu kdysi obě skupiny spolupracovaly, stalo se mezi nimi něco, co je rozdělilo a teď si jdou brutálně po krku. Když už mluvím o brutalitě, je potřeba mít na paměti, že Last of Us Part II rozhodně není hra po děti, krev stříká všude, končetiny létají vzduchem, rozprsklé hlavy, ustřelené brokovnicí, jsou to nejméně masakroidní v celé hře… Tady se vraždí, popravuje, upaluje, násilí je všudypřítomné a natolik detailní, že jsem někdy až přivíral oči… a to se jinak považuju za děsného drsňáka, kterého jen tak něco nepřekvapí Až sem to vypadá možná až příliš fenomenálně, zatím jsem nemluvil o žádné chybě… Ale, i takto zbožňovaná hra, jakou bezpochyby Last of Us je, jich pár má. Tou nejvýraznější je zároveň i jeden z nejinovativěnšjích prvků. Tím jsou, u jinak zcela lineární hry, větší, otevřenější lokace, které mají hráči dát lepší pocit z detailního světa a navodit atmosféru openworld her. Jenže… Lokality jsou sice nádherně zpracované a během průchodu v nich naleznete dopisy, vzkazy, které rozšiřují příběh, ale zároveň jsou dost prázdné a obzvlášť v první polovině hry už jsem se v nich i nudil. Nic jiného, než hledat zásoby, v nich beztak nejde dělat. Sem tam sice narazíte na nepřátele nebo nakažené, ale je jich tak málo, že si užijete první rozsáhlou lokaci, druhou taky ještě dáte, u třetí už se ale začnete nudit a těšíte se, až ji budete mít za sebou. Právě tyto pasáže hru, podle mého názoru, zbytečně natahují. Obzvlášť zmiňovaná první polovina hry má až zbytečně pomalý náběh, nedá se srovnat s druhou půlkou, během které přichází to nejzajímavější. Druhá výtka směřuje k obtížnostem, ty sahají od jednoduché až po obdobu survival z prvního dílu, autoři rovnou doporučují zvolit obtížnost střední, která je podle nich mixem vyváženosti, abyste si hru co nejlépe užili. Podle mě je ale příliš jednoduchá, i naprostým začátečníkům doporučuji zvolit si styl obtížnosti o stupeň vyšší, než jaký si běžně ve hrách volí. Survival hra by měla být trošku výzvou a když i na střední obtížnost kosíte nepřátele s prstem v nosem, nakažené sundáte i s druhým prstem v pr..li a zásob máte tolik, že byste je mohli v neděli prodávat na bleším trhu, tak to příliš survival nepůsobí. Rozhodně se proto nebojte sáhnout po vyšší obtížnosti, než na kterou jste zvyklí. Závěrem se pokusím ještě vrátit k příběhu, opět ale zdůrazňuju, že nebudu vyzrazovat nic důležitého. Jak skončil první díl, víte… Pokud nevíte, je nutné si ho nejprve zahrát, bez znalosti děje jedničky dvojku vůbec nespouštějte. To, co se v průběhu děje dvojky odehraje, přímo navazuje na původní scénář a na jeho konci zřejmě změníte na jisté okolnosti názor, nebo ve vás minimálně zanechají červa, který vám bude v hlavě vrtat i po dokončení. Mám-li být upřímný, první díl byl natolik srdcervoucí a přelomový, že u mě stále vítězí. Druhý díl kvality příběhu prvního nepřekonal, fantasticky je doplnil a rozhodněte se nebudete cítit o cokoli ochuzeni. Ve způsobu vyprávění a kvalitě provedení už ale dvojka pochopitelně jedničku překonává, ať už výrazně lepším zpracováním, tak modernějšími způsoby - vylepšováním zbraní, schopností, kvalitnějšími nepřáteli… Tahle hra je opět vrchol současné produkce a opět se na ni bude velmi dlouho vzpomínat. Jednička ale zůstává nepřekonána. Moje hodnocení proto dnes vybočí lehce z řady. Nedám deset bodů z deseti, nemůžu, nejde to, ačkoli bych hrozně chtěl. Můžu dát ale velmi nadprůměrných 9/10, řekněme velmi silnou devítku, která se desítce blíží tak těsně, tak zatraceně těsně…