Prohledat stránky

The Last of Us Part II Roky čekání jsou u konce, nejlepší hra předchozí generace konzolí po sedmi letech dostala nástupce. A protože se historie opakuje, stejně jako u prvního dílu přichází Part II jako završení další generace konzole, zatímco jednička poslala do důchodu Playstation 3, nové pokračování udělá důchodce z Playstationu 4. Miliony hráčů po celém světě už za pár dnů usednou ke svým strojům a pustí se do zřejmě nejočekávanější hry posledních let. Moje putování je u konce, a těmito řádky bych se chtěl podělit o své zážitky ještě před tím, než vyrazíte do obchodu… Ale pěkně popořádku…. Když jsem si před šesti lety pořídil tehdy už stařičký Playstation 3, ještě jsem netušil, jak moc mi takové rozhodnutí změní život. Hry jsem hrál jako dítě, chvíli pak ještě v pubertě, od té doby mě ale nechávaly spíše chladným, o to víc pak na konzolích, kde měly stejné hry horší grafiku než na počítačích. Přesto jsem do toho šel, jedním z argumentů, který mě přesvědčil, byly exkluzivní hry, které si zkrátka jinde než na Playstationu nezahrajete. Takové Uncharted je herní skvost, kterému žádná PC hra nesahá ani po kotníky. A o to zkrátka nechcete přijít.. No a někdy v polovině roku 2014 jsem si teprve všiml hry, o které tehdy každý mluvil, internet jí byl plný a jedna recenze překonávala bodovým hodnocením druhou. Navíc šlo o titul od stejného vývojářského studia, které světu dalo do té doby tři díly famózního Uncharted. Pochopitelně není řeč o ničem jiném než o The Last of Us. Hře, která už byla nějaký ten měsíc na světě a já se nepolíben reklamní masáží rozhoupával k zahrání… Vložil jsem disk do mechaniky, nechal nainstalovat a tak jsem tomu teda dal šanci… Hrál jsem asi hodinu a …. Světe div se, teď si nejspíš budete klepat na čelo - vůbec jsem z toho unešený nebyl. Hra putovala zpátky do krabičky a na poličku. Ležela tam nějaký ten další měsíc, než jsem jí dal druhou šanci. A teď už asi tušíte, že šlo o jedno z mých nejlepších herních rozhodnutí. Znovu jsem se do toho příběhu pustil, dostal se dál a zjistil, jak moc jsem do toho spadl… Už jsem se nemohl odtrhnout a hltal každou vteřinu v postapokalyptickém světě. Po dohrání byl můj zážitek tak silný, že bych sám sebe tehdy mohl označit jako jednoho z nejfanatičtějších promotérů - hru jsem doporučoval všude a každému, i těm, kteří ani netušili, co to je herní konzole Tak moc jsem se vezl na vlně Last of Us, hajpu, který bořil a dodnes boří herní rekordy a překonává hranice možného i nemožného. Shrnu to, nic lepšího jsem nikdy nehrál. No a po letech modlení se za druhý díl je ten okamžik tady. Dostala se mi do ruky kopie The Last of Us Part II a opět jsem se mohl ponořit do světa, který jsem si před lety tak moc zamiloval… Nový, poutavý příběh, staří známí hrdinové, ještě vymazlenější grafika, víc zombíků, gigantická marketingová kampaň a očekávání level maximum. Jak tohle mohlo dopadnout? Strašně moc se těším, až se hra dostane do rukou i vám a na disky vašich herních mašin a budete moct prožít to, co jsem teď dva týdny prožíval já. Cestu za odplatou, poznáním, prozřením a pochopením zcela nového… Druhý díl hráče zavede do Jackson County v americkém Wyomingu, kde se po událostech prvního dílu zabydleli dva hlavní hrdinové, Joel a Ellie. Stali se součástí komunity přeživších, kteří se adaptovali k přežití v postapokalyptickém světě a snaží se vybudovat nový svět, který se alespoň částečně blíží komfortu, v jakém žili před apokalypsou. Joel a Ellie jsou vzhledem ke svým schopnostem a zkušenostem součástí obranné skupiny, která dohlíží na bezpečnost celé komunity a čas od času vyrážejí za hranice lokality, aby se střídali při její obraně před nepřátelskými skupinami přeživších a podíleli se na likvidaci nakažených. Tady ale přestanu vyprávět příběh, který byste si měli prožít sami, aniž by vám ho někdo naznačoval dopředu. Herní komunitou nedávno otřásly úniky ze hry, které, pokud se vám dostaly pod nos, mohou značně ovlivnit váš prožitek… I já zůstanu ohledně příběhu velmi stručný a naznačím jen to, že se opět budete vydávat na cestu úchvatným světem, který si už čtvrt století bere příroda zpět a vy budete objevovat dechberoucí lokality a prožívat příběh, který stejně tak dechvyrážejícím způsobem doplňuje, vysvětluje a posouvá děj prvního dílu. Co je podle mě důležitější a co byste před koupí měli vědět, je způsob, jakým autoři hru uchopili a jak se jim případně povedlo dostat se hráčům pod kůži. Na začátku už jsem zmínil zbrusu novou, vyleštěnou grafiku, která ohromovala už u prvního dílu a to i na starém železe Playstationu 3. Tentokrát máme k dispozici mnohem výkonnější Playstation 4 (Pro) s novými možnostmi a je to setsakramentsky znát, vyšší rozlišení, vyladěný engine, na kterém je celá hra postavena a hra světel, ze které vám bude přecházet zrak. Budu se opakovat, ale nic lepšího jsem ve hrách dosud neviděl. A to ani na výrazně výkonnějších počítačích. Celý svět je nepředstavitelně detailní a reagující, projdete kolem větve a z té opadá sníh, zakopnete o kámen a ten se sesune z útesu před vámi, nahlédnete do okénka auta zarostlého mechem a trávou a dokážete přečíst schéma řazení na řadící páce, prolézáte opuštěnými budovami a zpoza oken zatlučených trámy prosvítá paprsek světla přesně takový, jaký byste očekávali, ve vzduchu poletující částice, spóry, tak detailní, že ve svém bezpečném herním doupěti zadržujete dech, abyste se náhodou nenakazili cordycepsem (houbovitou infekční nákazou, která v prvním díle téměř vyhladila lidstvo) také. Úchvatné! Famózní! Nádherné! A to nepřeháním. Vzpomínáte na Clickery z prvního dílu? Houbovitou nákazou znetvoření lidé typičtí svými trhanými pohyby a zvuky, které naháněly husí kůži? Jsou zpět a v ještě vytříbenější formě. Pohyby jsou ještě vyladěnější, jejich echolokační projevy citelně výraznější, děsivější… A to ještě nemluvím o zcela nových zombících, na které během svého putování narazíte. Nové jsou dva druhy, nechci vám je detailně popisovat, protože setkání s nimi je stejně silný zážitek jako samotné vyprávění příběhu. Každopádně buďte připravení, až se objeví, zaručeně to poznáte A vzpomeňte na bloatery, obří zmutovaná stvoření s výjimečnou silou a nebezpečnými výrůstky na těle, které ze sebe dokázali oddělit, švihnout je po vás a jejich exploze vám hodně ublížila… Tak teď jsou ještě nebezpečnější… Ufff, ještě teď mi z nich jde mráz po zádech. Je až neuvěřitelné, co autoři dokázali vymáčknout z hardwaru, který je i v evoluční verzi, PS4 Pro, dnes už značně zastaralý. Grafiku jsem zmiňoval, ale že tohle všechno běží tak neskutečně plynule, s naprostým minimem záškubů, navíc ještě bez načítacích předělů tak dlouhých, až by to bylo k nepřečkání, tleskám… Opravdu majstrštyk. Kromě nakažených narazíte také na dvě další skupiny přeživších, WLF a Zjizvence. Jde o skupiny nepřátel, které se nemají příliš v lásce a jdou jedna po druhé, autoři u nich využili zcela nové možnosti umělé inteligence a setkání s nimi je tak zážitek sám o sobě, nejen, že se jim nikdy dokonale neschováte (když před nimi zalehnete do trávy, stačí aby přišli blíž a všimnou si vás), ale zároň spolupracují. Už se tak nestane, že sundáte sekyrou jednoho protivníka a druhý, byť stojí jen kousek vedle, dělá jako by se ho to netýkalo. Informují se navzájem, oslovují se jmény, mají psy, na které také volají jmény a mají k nim citový vztah, což poznáte například z toho, že když psa ve hře zabijete, protivník zoufale vykřikne jeho jméno.. Zatímco WLF je jakousi odnoží armády, Zjizvenci jsou kultem, který má svá často až brutální pravidla, a i když spolu kdysi obě skupiny spolupracovaly, stalo se mezi nimi něco, co je rozdělilo a teď si jdou brutálně po krku. Když už mluvím o brutalitě, je potřeba mít na paměti, že Last of Us Part II rozhodně není hra po děti, krev stříká všude, končetiny létají vzduchem, rozprsklé hlavy, ustřelené brokovnicí, jsou to nejméně masakroidní v celé hře… Tady se vraždí, popravuje, upaluje, násilí je všudypřítomné a natolik detailní, že jsem někdy až přivíral oči… a to se jinak považuju za děsného drsňáka, kterého jen tak něco nepřekvapí Až sem to vypadá možná až příliš fenomenálně, zatím jsem nemluvil o žádné chybě… Ale, i takto zbožňovaná hra, jakou bezpochyby Last of Us je, jich pár má. Tou nejvýraznější je zároveň i jeden z nejinovativěnšjích prvků. Tím jsou, u jinak zcela lineární hry, větší, otevřenější lokace, které mají hráči dát lepší pocit z detailního světa a navodit atmosféru openworld her. Jenže… Lokality jsou sice nádherně zpracované a během průchodu v nich naleznete dopisy, vzkazy, které rozšiřují příběh, ale zároveň jsou dost prázdné a obzvlášť v první polovině hry už jsem se v nich i nudil. Nic jiného, než hledat zásoby, v nich beztak nejde dělat. Sem tam sice narazíte na nepřátele nebo nakažené, ale je jich tak málo, že si užijete první rozsáhlou lokaci, druhou taky ještě dáte, u třetí už se ale začnete nudit a těšíte se, až ji budete mít za sebou. Právě tyto pasáže hru, podle mého názoru, zbytečně natahují. Obzvlášť zmiňovaná první polovina hry má až zbytečně pomalý náběh, nedá se srovnat s druhou půlkou, během které přichází to nejzajímavější. Druhá výtka směřuje k obtížnostem, ty sahají od jednoduché až po obdobu survival z prvního dílu, autoři rovnou doporučují zvolit obtížnost střední, která je podle nich mixem vyváženosti, abyste si hru co nejlépe užili. Podle mě je ale příliš jednoduchá, i naprostým začátečníkům doporučuji zvolit si styl obtížnosti o stupeň vyšší, než jaký si běžně ve hrách volí. Survival hra by měla být trošku výzvou a když i na střední obtížnost kosíte nepřátele s prstem v nosem, nakažené sundáte i s druhým prstem v pr..li a zásob máte tolik, že byste je mohli v neděli prodávat na bleším trhu, tak to příliš survival nepůsobí. Rozhodně se proto nebojte sáhnout po vyšší obtížnosti, než na kterou jste zvyklí. Závěrem se pokusím ještě vrátit k příběhu, opět ale zdůrazňuju, že nebudu vyzrazovat nic důležitého. Jak skončil první díl, víte… Pokud nevíte, je nutné si ho nejprve zahrát, bez znalosti děje jedničky dvojku vůbec nespouštějte. To, co se v průběhu děje dvojky odehraje, přímo navazuje na původní scénář a na jeho konci zřejmě změníte na jisté okolnosti názor, nebo ve vás minimálně zanechají červa, který vám bude v hlavě vrtat i po dokončení. Mám-li být upřímný, první díl byl natolik srdcervoucí a přelomový, že u mě stále vítězí. Druhý díl kvality příběhu prvního nepřekonal, fantasticky je doplnil a rozhodněte se nebudete cítit o cokoli ochuzeni. Ve způsobu vyprávění a kvalitě provedení už ale dvojka pochopitelně jedničku překonává, ať už výrazně lepším zpracováním, tak modernějšími způsoby - vylepšováním zbraní, schopností, kvalitnějšími nepřáteli… Tahle hra je opět vrchol současné produkce a opět se na ni bude velmi dlouho vzpomínat. Jednička ale zůstává nepřekonána. Moje hodnocení proto dnes vybočí lehce z řady. Nedám deset bodů z deseti, nemůžu, nejde to, ačkoli bych hrozně chtěl. Můžu dát ale velmi nadprůměrných 9/10, řekněme velmi silnou devítku, která se desítce blíží tak těsně, tak zatraceně těsně…

Days Gone Open-world hra v postapo světě, která má smysl a příběh. Jsou to už bezmála tři roky, kdy jsme poprvé mohli zahlédnout záběry z nové hry s otevřeným světem, obřími hordami nemrtvých a charismatickým motorkářem, který za pomoci pastí, léček a zbraní likvidoval nejen takzvané freakery (nejsou to klasičtí zombíci) a stejně akčně odolával i nepřátelům. Nebyl snad nikdo, koho by prezentovaná akce s vyšperkovanou grafikou, dosud neviděným, nápaditým prostředím a hlavně tak početným stádem živých mrtvých nefascinoval nebo nenadchnul. Řadím se do zástupu těch, kteří od té chvíle hltali informace, které nám představí další a další podrobnosti z chystané akční third-person adventury. Nastal den D, už zítra hra vtrhne do obchodů a konečně si ji budete moci vyzkoušet. Těším se na to, protože já už jsem v ní ponořen až po uši a užívám si každého momentu. Moje recenze by vám měla pomoci v rozhodnutí, pokud s koupí váháte. Slyšel jsem totiž mnoho názorů, že půjde jen o další bezduchou akci, při které nás čeká likvidace nakažených na sto a jeden způsob. Naštěstí pro nás všechny - dál pravdě jsme být nemohli. Tak trochu mají na těchto očekávání podíl samotní vývojáři, kteří sice vydávali jeden fascinující trailer za druhým, málokde ale prozradili nebo alespoň naznačili něco, co se týká příběhu. Tak tedy… V Days Gone se ujímáte hlavního hrdiny, Deacona st. Johna, motorkáře, který při apokalypse přišel o svou životní lásku - botaničku Sarah, která se stane obětí nepokojů při panice, která na světě zavládla ve chvíli, kdy vypukla nákaza. Ta udělala z milionů lidí takzvané freakery, cosi jako zombíky - jen s tím rozdílem, že nejde o chodící mrtvoly. Nákaza lidi změnila v celou řadu krvelačných potvor, které jdou po krku všemu živému. Po úvodní cutscéně se ponoříte do příběhu dva roky poté… Příběh se odehrává v americkém Oregonu, který je po tak dlouhé době už z velké části zpátky pod nadvládou přírody. Deacon se snaží najít lepší místo k životu a začít tam, kde ještě nemá žádný kredit (kde ho zkrátka nikdo nezná). Parťáka mu dělá bratr Sarah, Boozer. A tady budu muset pomalu zvolnit, protože vás nechci ochudit o přílišné zatahování do detailů příběhu. Věřím, že si ho chcete krok po kroku objevovat sami. A to je dobře, protože vás čeká spousta zajímavých situací a hlavně nečekaných zvratů. Nic není tak, jak se na začátku může zdát. Deacon a Boozer jsou tuláci, v postapo světě se snaží pohybovat na vlastní pěst. Přesto v ní nejsou sami. V Oregonu jsou skupinky přeživších, které si budují tábory a snaží se zrekrutovat ti, které dosud nakažená monstra nezabila. V počtu je totiž síla. Deacon pro řadu z nich pracuje, zádavjí mu úkoly, kterými si vydělává na živobytí (získává zásoby, munici, vylepšení motorky). Další skupiny ale příliš v lásce nemá, jsou to různé gangy, které jdou vzájemně proti sobě a kromě freakerů jsou všem ostatním v patách i takzvaní Rippeři. Specifická skupina nepřátel, která nemrtvé uctívá a všichni ostatní jsou pro ně nepřátelé. Jejich účel je součástí příběhu, nebudu proto zacházet do přílišných podrobností. Kromě Boozera je Deaconovým parťákem jeho motorka. Mašina vám bude po celou dobu hry hodně věrným a důležitým pomocníkem. Bez ní byste v mnoha situacích padli za oběti freakerům tak rychle, že by vám ani nejlepší výzbroj nepomohla. Motorka je ze začátku lehce neohrabná, má jen základní vlastnosti a jak už z trailerů všichni víme, bude potřeba si hlídat palivo, jinak vás ani příliš daleko nedoveze. Postupem hrou ale získáváte kredity, za které si můžete nakoupit vybavení a zlepšit tak výdrž, kapacitu nádrže, koupit větší brašny a mít tak k dispozici více munice apod. Vyšperkovat si můžete i vizuální podobu svojí mašiny a její podobu tak upravit přesně podle svého stylu. Moje doporučení je, příliš nepospíchejte. Hra má sice hlavní příběhovou linii, ale i díky velmi pestrým vedlejším úkolům získáváte jak další kredity, tak hlavně i reputaci napříč spřátelebnými skupinami přeživších. Jen díky tomu se vám zpřístupní další široké možnosti úprav. Velmi pozitivně hodnotím, že vedlejší úkoly často působí jako ty hlavní. Zapadjí do příběhu tak ladně, že vám vůbec nepřijde, že děláte něco jen bokem, co vlastně nebylo pro dohrání nutné. Ale než se prokoušete hlavním příběhem k dalším novým zážitkům, naučte se nejprve dokonale ovládat to, co vám hra dala do vínku na začátku. Postuopně se tak setkáváte se stále většími a většími počty freakerů, dostáváte se do složitejěších bojových situací, až nakonec zjistíte, že bez pořádného vybavení jste pěkne v loji. Pocítíte to především ve chvíli, kdy narazíte na mnoha-set-hlavou hordu freakerů. Vaši nerozvážnost při snaze zdolat je rambo stylem vám dají najevo tak rychle, že ani nebudete tušit, odkud přišla finální smrtelná rána. Někdy se zkrátka vyplácí před likvidací nepřátel přemýšlet a než bezhlavě naběhnout do bitvy, zvolit raději kradmý stealth postup a pak si vychutnat finální akci - to když jste během stealthu nakladli pasti a sledujete, jak se postupně jedna za druhou aktivuje. Platí to nejenom u nakažených, ale především u NPC nepřeátel. Jejich umělá inteligence je v případě hlavní příběhové linky vynikající, stejně dobrá je i u vedlejších misí. Trošku ošizená je ale u náhodně generovaných událostí, které vás při potulování světem čekají. Sem tam vás z motorky sestřelí sniper nebo vjedete předním kolem do nastraženého lana. Pak se na vás sesypou nepřátelé a hlava nehlava se vás budou snažit zabít. Stejně tak občas potkáte přeživšího, který se zavřený v opuštěném autě skrývá před útočícími freakery a vaším úkolem je ho osvobodit a poslat do některého z táborů. To jsou situace, které baví ze začátku, později jde ale o stereotypní záležitost, kterou přeci jen mohli vývojáři něčím ozvláštnit. Days Gone obsahuje jednoduchý RPG systém, za plnění úkolů získáváte body, kterými Deaconovi vylepšujete jeho schopnosti v boji zblízka, střelby na dálku a přežívání v nehostinném světě. Nejde o nic mimořádného, ale i pro naprosté herní zelenáče, kteří si chtějí především užít příběh, je systém jednoduchý a přehledný. Nakupovat můžete celou plejádu zbraní, od pistolíi, po kulomety, brokovnice, granáty, bomby, molotovy a lékárničky. Jejich pestrost se odemyká postupem hrou a získanou reputací. K nákupu využijete kredity za plknění úkolů pro jednotlivé gangy, a pozor. U každé skupiny máte jiné kredity. To, co jste dostali u jedné, nemůžete použít k nákupu zbraní nebo vylepšení motorky u druhé. Chytré, logické. Až se často divím, na jaké detaily do nedávna ještě velmi malé vývojářské studio dokázalo myslet. Především mě fascinuje míra detailů otevřeného světa. Na konzoli PS4 Pro hra běží ve 4k rozklišení a je to opravdu znát. Os’braz ostrý jak břitva a fantasticky detailní textury. Nejednou při putování Oregonem zkrátka ztratíte dech a s hubou až na podlahu budete čumět, jak úžasný herní prostor vytvořilil. O epické východy nebo západy nebude nouze a vše podtrhuje dynamická denní doba a počasí, takže jednou je krásně slunečno, jindy zase sněží nebo je bouřka. Pochopitelně se počasí nemění zcela náhodně, ale je různé v různých lokacích. Byl jsem dotazován, zda je možné měnit grafická nastavení, například vyšší rozlišení a nižší framerate nebo naopak nižší rozlišení s vyšším počtem snímků za sekundu. Tady musím odpovědět, že to není možné. Hra nastavení volí sama podle připojeného zobrazovače. Days Gone je nová značka, kterou vývojáři podle vlastních slov hodlají podporovat ještě hodně dlouho. Příběh vám zabere nejméně 30 hodin, spíše ale počítejte až s dvojnásobkem. Po dohrání budete mít chuť na nášup, takže i když se o příběhu dozvíte vše podstatné, věřím, že za nějaký čas přijde řada na druhý díl. Pevně v to doufám. Ještě na závěr připomenu, že Days Gone je exkluzivní hra pro Sony Playstation. Sony si kvalitu takových her dokáže náležitě pohlídat a je to znát. Zatímco zima a jaro bylo u jiných vydavatelů dost suché období, Days Goine vám herní zážitek opět vrátí na úroveň, kam se dostal loni například se Spidermanem nebo God of War. Takže hodnocení.. no jo… dávám čísla do placu nerad, protože průměrné hry se v dnešní době označují sedmičkou a to mi nepřijde správné. Průměr je prostě pětka a tečka. Ale Days Gone je velmi solidní nadprůměr - 9,5/10 má ode mě jistých. Půl bodu bych strhnul snad jen za občasné propady framerate a sem tam doskakující textury, které snad opraví další patche, ale hlavně za generické situace, viz. Například osvobozování přeživších, které jsou maličkou skvrnkou na jinak skvělé hře. Deacon out, jdu likvidovat hordu stovek nakažených

Zdravim, tak mi prisla 2 GB pamet a chtel jsem hnedka zkusit GTA:LC protoze ja GTAcka opravdu muzu :). Vse funguje ale zvuk nejde :( pritom na PSP i ve hre je zvuk nastavenej a melo by to hrat. Myslim si ze je to ripli i kdyz bylo napsano ze rip je jen update. Zadam nekoho kdo ma PSP fat a na nem funkcni GTA:LC i se zvukem o linky ke stazeni. Predem dekuji.