Přejít na obsah
  • Vytvořit účet

Slohovka 8000pts.


Recommended Posts

Potreboval bych do dnešního večera (klidně i pozdního :) ) napsat slohovku z českého jazyka na téma: pohled z okna mého pokoje nebo moje nejoblíbenější místnost v domě - Popis. Rozsah by mel byt tak 150-200 slov. Prosim o pomoc, dneska uz to sam jaksi nestiham :cry:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pohled z pokoje. Každý pohled z mého pokoje je něčím jiný, nový a nezaměnitelný. Je krásné pozorovat svět z okna a sledovat, jak se prostředí za oknem mění. Můj výhled mi poskytuje uklidňující pohled do přírody, konkrétně do jehličnatého lesa a na naši zahrádku. Každý den, hodinu i minutu neuvidím stejné věci, květiny ani zvířata.

Střídání ročních období mění barvu trávě, květiny rozkvétají a zase odkvétají, v zimě v dálce vidím srnky, jak se scházejí u krmelce, aby nabrali sílu a mohli na jaře vyvést mladé, k večeru je vidět sovu jak se vydáva na lov a párkrát za rok zahlédnu i myslivce, jak se scházejí na hon.

Je až neuvěřitelné, co dokáže příroda vykouzlit za scenérie během dvanácti měsíců.

Rád občas sedávám alespoň na chvilku u okna a pozoruji jak se mi krajina pomalu mění před očima. Tento pohled bych za nic na světě nevyměnil.

Myslim ze to zrovna moc jako popis nevypada, ale urcite by se to mohlo ucitelce libit :) Kdyztak si to dopln, prekopej a nebo to nech tak jak to je. Neni to moc dlouhy, ale mohli by jsme jeste neco domyslet, kdyby se ti to libilo. Jo a pointy si nech, stejne tu na foru jsou k nicemu :)

Tazcz

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pohled z pokoje. Každý pohled z mého pokoje je něčím jiný, nový a nezaměnitelný. Je krásné pozorovat svět z okna a sledovat, jak se prostředí za oknem mění. Můj výhled mi poskytuje uklidňující pohled do přírody, konkrétně do jehličnatého lesa a na naši zahrádku. Každý den, hodinu i minutu neuvidím stejné věci, květiny ani zvířata.

Střídání ročních období mění barvu trávě, květiny rozkvétají a zase odkvétají, v zimě v dálce vidím srnky, jak se scházejí u krmelce, aby nabrali sílu a mohli na jaře vyvést mladé, k večeru je vidět sovu jak se vydáva na lov a párkrát za rok zahlédnu i myslivce, jak se scházejí na hon.

Je až neuvěřitelné, co dokáže příroda vykouzlit za scenérie během dvanácti měsíců.

Rád občas sedávám alespoň na chvilku u okna a pozoruji jak se mi krajina pomalu mění před očima. Tento pohled bych za nic na světě nevyměnil.

Myslim ze to zrovna moc jako popis nevypada, ale urcite by se to mohlo ucitelce libit :) Kdyztak si to dopln, prekopej a nebo to nech tak jak to je. Neni to moc dlouhy, ale mohli by jsme jeste neco domyslet, kdyby se ti to libilo. Jo a pointy si nech, stejne tu na foru jsou k nicemu :)

Tazcz

Sowu....jak hledá novou Enemy :lol: sry za OT

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tady máš zase něco ode mně!!!

Pohled z okna

Bydlím s rodiči a bratrem v rodinném domku na okraji našeho města.

Vždy mě láká vyhlédnout z okna mého pokoje, ať je jakékoliv počasí. A vždy objevím něco, co mě zaujme. Buď jsou to auta projíždějící naším městem ohromnou rychlostí, či zahrada plná rozkvétajících květin, které mě svými pestrými barvami dokáží rozveselit.

Dnes vidím v popředí zahradu našich sousedů se zakrytým kruhovým bazénem, ze kterého v létě zaznívá křik a smích skotačících dětí. Jejich zahrada je plná uklidňující zeleně a barevných květin. Při pohledu na vyrůstající zeleninu či korunu ovocných stromů si přeji, aby tu již byla doba sklizně. Ale naše zahrada není tak pestrá jako sousedova. Na stále hnědých záhoncích upravených do obdélníkového tvaru vyniká jen málo klíčících rostlinek. Snad se to brzy změní.

Za velkými oplocenými zahradami se táhne silnice, na které pozoruji auta projíždějící naším městečkem. I jejich barevnost mě zaujímá. Vypadají jako lentilky utíkající před mlsnými dětmi.

Ovšem můj hlavní pohled spočine v pozadí, hned za silnicí, kde byl před nedávnem dostavěn nový bytový komplex. Dříve bych tam viděla zelenou louku plnou sedmikrásek a chlapce hrající fotbal, ale dnes mi bije do očí mohutný dům světlomodré barvy. Okolo něj se vinou vysoké břízy. Mnoho stromů, ať jsou to topoly, javory či břízy, zaplňují zbytek mého pohledu.

Kdyby zde nebyl slyšet ruch projíždějících aut, dal by se tento sen charakterizovat za klidný a příjemný, i když tomu zakaboněné počasí moc nenapomáhá.

Z okna se dívám každý den, takže bych kdekoli a kdykoli dokázala ten výhled popsat. Když zabrousím pohledem vlevo, naskytne se mi pohled na jeden majestátní jehličnan, který navozuje pohádkovou atmosféru. Hned vedle ční do výše řada krásně pokroucených vrb a s nimi jeden obrovský buk.

Vedle stromů, naproti mému oknu, stojí jeden krásný modrý rodinný dům. A za ním, v dáli, je vidět střecha kostela, který stojí na náměstí. Rozpor modernosti a stáří se tu dokonale vyjímá.

Úplně na druhé straně (vpravo) doplňuje tento bezchybný celek pár paneláků - Šedáků a kousek velice pečlivě obdělávané zahrádky. Člověk si řekne, že na nich není nic zajímavého, ale mně se líbí jejich prostota.

Na okolí našeho domu je nejhezčí pohled na podzim - když ty již zmíněné stromy mění svou barvu, jejich listí padá do silnice a tím ji jakoby schovává. Když se to červené a žluté listí promíchá, vytvoří tak barevnou mozaiku, ve které můžeme najít spoustu zajímavých obrazců - tady můžeme opravdu pustit z uzdy svou fantazii.

Jsem velice ráda, že bydlím zde, protože nikde jinde na světě bych určitě takový úžasný pohled nenašla.

Když vykouknu z okna, můj pohled vždy upoutá ten modrý dům naproti. Jak si někdo může dobrovolně nechat postavit něco s tak nechutně vybledlou fasádou!?

Hned vedle rostou nějaké stromy, ze kterých akorát padá listí - k ničemu jinému tu nejsou. Vždyť kdo by se na podzim po dešti nechtěl na tom listí sklouznout a možná si i rozbít nos!? Milovníci podzimního adrenalinu vítáni...

Ještě tu ale roste jeden fakt vysoký strom, z něhož listí nepadá, tudíž ani nevím, proč tu je. Je to jehličnan. I když, jak nad tím tak přemýšlím, tak vlastně vím, proč sem byl zasazen. Je tak velký, že vypadá, že každou chvíli spadne na náš nebo jiný dům. Takže to byl dobrý tah pojišťovny. Samozřejmě, že každý v okolí toho stromu si svůj barák nechá pojistit proti případnému zničení stromem.

Na druhé straně doplňují tento hrůzný celek vybledlé šedé paneláky a kus nějaké zahrádky, na kterou každý den někdo chodí, aby ji upravil. Co na tom hnusném kousku země chce proboha ještě měnit?! Už teď je to přeplácané květinami až až...

Ale musím přiznat, že večer je na to skvostný pohled. Lampa veřejného osvětlení zde zřídkakdy funguje a tak není nic vidět. Jen tma. Jaký to rajský pocit...

Výhled z okna mého pokoje je různorodý. V každou roční dobu vzbuzuje jiné pocity.

Začnu netradičně - ne od jara, ale od léta. To mám totiž nejradši. Když je teplo a svítí sluníčko, tak na mě okolí působí velice příjemně. Upravené záhony a posekaná tráva okolo venkovních bazénů vzbuzují zvláštní, nepopsatelný pocit a dobrou náladu, a přímo lákají vyběhnout ven.

Ale já nejdu, zůstanu stát za oknem a pozoruji pomalu měnící se krajinu, jak přichází podzim. V zahradách sice ještě zůstal lehký nádech čehosi z léta, jenomže tráva i ostatní rostliny ztratily svojí svěžest. V balkónových truhlících už odkvétají muškáty a jejich lístky se pomalu snášejí k zemi. Všechno ztrácí svoji původní barvu a začíná se červenat. A i člověk jakoby ztrácí jakousi letní jiskru, kterou měl v sobě.

A když všechno listí opadá ze stromů a keřů, zpozorujeme znaky zimy. Postupně všechno zapadá sněhem a na trávnících rozeznáme jen vyšlapané cestičky od branek k vstupním dveřím. A jak je celá zeleň pod bílou přikrývkou, mám i já chuť se zachumlat do peřin a spát dlouhým zimním spánkem. Ale ten mě po čase omrzí. Chci se z něj probudit a chci probudit i okolní přírodu, jež na mne prosebně vzhlíží k oknu, u kterého stojím.

Jenže pomoc jí mohou nabídnout pouze první paprsky slunce, které rozehřejí sníh a umožní tak sněženkám, aby nám všem připomněly, že přichází jaro. Jaro, na které každou zimu tak toužebně čekám a doufám, že bude teplejší než obyčejně a že s sebou přinese cosi letního. To jeho příchod má za následek, že trávníky se začínají zelenat, bazény se postupně odkrývají, děti venku dovádějí.

Už se otepluje. Přichází léto, které opět probudí ten zvláštní pocit radosti a štěstí, co láká ven. Ale teď už opouštím okno i svůj pokoj, protože si chci užít začátek léta i celý jeho zbytek.

Zkus si vybrat

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník
Toto téma je nyní uzavřeno, a proto není možné odpovídat.
×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Tento web používá k poskytování služeb a k analýze návštěvnosti soubory cookies. Více informací naleznete v Zásady ochrany osobních údajů a Pravidla webu