ale deja vu je biochemický jev v mozku, kdy dochází k špatnému lokalizování vjemů (sluch, zrak)....take to bych sem moc nepletl :D
Je zajímavé přemýšlet, kde a proč se tu vzal život, člověk a Vesmír vůbec.
Zatím mi přijde nejzajímavější teorie milionů paralelních Vesmírů, kde naše druhé já udělali své rozhodnutí jinak a jejich životní směry se zcela změnili (knížka červený trpaslík). Třeba když se rozhodujete přejít obyčejnou silnici.
Je červená a čekáte. Přejdete ulici, přejede vás auto a jste nadosmrti na vozíčku. Ve chvíli rozhodování se vytvoří další vesmír, který je totožný s tím minulým, kde se rozhodnete ulici nepřejít a počkat na zelenou. A dopadnete úplně jinak.
Ale jestli je to jinak, jestli existuje nějaký osud, potom je vše dopředu naplánováno. Což znamená, že je tu nějaký plán. No a když je někde plán, tak Plánovač je nedaleko...existuje Plánovač ? Jestli ano, tak se vlastně nemusíme o nic snažit a nemusíme se pokoušet o nic v životě dosáhnout. Jen sedět na zadku a čekat, co na nás přijde, protože přijde - osud je nezvratný. Což je moc nudné a nezábavné.
A nebo je vše tak, jak říká většina vědců. Z ničeho byl velký třesk, galaxie, Galaxie, Země a náhodně se stvořil život komplikovanými jevy, kterým doteď nikdo pořádně nerozumí. A potom byla evoluce života, nové druhy a přes náhodnou sekvenci je tu...člověk. Zdánlivě inteligentní tvor, který je chytrý dostatečně na to, aby mohl přemýšlet o své vlastní existenci.
A celý svět a vesmír, tak jak ho známe, je založen na chemicko-fyzických jevech, které jsou většinou zcela náhodné a nepochopitelné. Prostě a jednoduše příšerný chaos, který nikdy nepochopíme zcela úplně.
A možná se to daleko vysoko nad náma hemží superinteligentními šneky, kteří vytvořili tento vesmír jako pokus v nějaké laboratoři.
Během našich životů to pravděpodobně nezjistíme, takže nám nezbývá nic jiného, než žít a čekat, jestli se to náhodou nějak nevyvrbí.
Jediné jisté je to, že umřeme, a že ze zítřejší písemky z Fyziky dostanu za pět.
(thx jestli jste to někdo celý přečetl)