@metuj: Wow, úplně miluju tyhle vyprávění. :) Rád se bojím a někdy se i sám straším. Protože mám pokoj v prvním patře, tak si někdy v noci chodím dolů pro něco k snědku atd. Jelikož všechna okna dole jsou směrována na zahradu, tak je tam tma jak v pytli, pouliční lampy osvětlují druhou část baráku. Jediný co je vidět, jsou dig. hodiny na sporáku. Naschvál si nerozsvícím a chodím po hmatu. Mám hroznou představu, že scházím schody a v tu chvíli do někoho narazím. Dole máme taky dveře na terasu, u kterejch je povytažená žaluzie, aby jí psi nekousali. Já vím, že si to vsugerovávám, ale mám pocit, jako bych tam vždycky viděl něčí nohy, jak stojí venku...
Někdy je to sranda se bát. Ale kdyby se mi přihodilo něco opravdu paranormálního, tak už z toho tak nadšenej nebudu. :) Pokud má někdo podobnej příběh/historku jako metuj, tak šup sem s ní.