Druhé dojmy z plné Mafie II
První díl článku jsem končil upoutávkou na hardwarovou náročnost druhé Mafie. Jestli jste byli nemile překvapeni dříve uvolněnými vyššími hardwarovými nároky, tak se nemáte čeho bát. Na mé dnes průměrné sestavě (C2D 3.0 GHz, 3GB RAM 800 MHz, NX-260 GTX 896 MB, WinXP 32bit) mi na maximální detaily i PhysX v 1680x1050 jela hra stále kolem 25-30 FPS, přičemž se v i tomto dalo relativně v pohodě hrát. Na střední PhysX a bez vyhlazování (lze pouze zapnout/vypnout), které jsem stejnak ani nepotřeboval, jak je obrázek i bez toho impresivní, jsem se pak dostal už na naprosto dostačujících 40-60 FPS. Takže i v tomto bodě naprostá pohoda.
Stále hrajíc tu první misi jsme s Joem po opravě vozu a převléknutí byli zase po pátrání volní jako ptáci, já si při ujíždění poldům dokonale objel po okružní dálnici celé město (nechybí ani podzemní tunely mezi čtvrtěmi jako v jedničce) a čekal mě poslední úkol této dlouhé kapitoly, kterou jsem nakousl již v minulém dílu dojmů. Tak jsem se seznámil s další postavičkou, automobilovým překupníkem Miki Bruskim, jenž úřadoval na stylovém vrakovišti u kraje města. Cestou jsem nedával pozor a napral to do lampy, z níž hned opadala sněhová peřina, ostatně mimo to se i postupně uvolňuje z aut při jízdě.
Když jsem to pak krapet rozjel a zahřál motor, po vystoupení se z kapoty krásně kouřilo, jak na plechu tál padající sníh. Ano, opět další důkaz až maniakálního pedantství tvůrců na drobné detaily. Kupodivu ale oproti tomu Vito neumí plavat a do vody vás hra vůbec nepustí, ostatně v tom mrazu se jí ani nedivím. Když jsem pak s autem schválně zajel do řeky, objevil jsem se neporušen a suchý ihned zpátky na molu – ehm, bez toho auta samozřejmě.
U Mikiho jsem rázem zjistil, že vozidla lze na dvě kulky přivést krásně k výbuchu (nemusíte nutně mířit přímo do nádrže) a že je funkční dokonce i automobilový lis opodál. Tak jsem tou nabídkou nepohrdnul, Bruskimu slisoval asi jeho vlastní auto, pouze jsem byl překvapen, že po něm nezbyla ani ta pověstná plechová kostka. Nicméně ještě na konec jsem se dočkal parádní přestřelky. Než jsem ale zjistil, že z funkčního krytu za překážkami vylezu zmáčknutím také stejného tlačítka, jaké slouží pro schovku, tak jsem po pár kulkách v následné kropičce zhebnul (hrál jsem na střední obtížnost ze tří) a dal si přestřelku od checkpointu nanovo.
Podruhé už jsem si na krytí naštěstí zvykl a zapamatoval si příslušné tlačítko, a po pár výklonech zpoza překážky na analogovou páčku jsem všechny protivníky docela v pohodě sundal, nasedl s krvavými stopami v patách do auta, prorazil bránu, vyloupnul jednu lampu, a přes popelnice a pár lidí jsem to konečně nasměroval zpátky na vrakoviště. Samo že jsem si pro tu srandu zapnul znovu simulační režim, ať si město pěkně zvyká! Uzavřít to můžu nakonec tím, že přestřelky jsou tak stejně jako pěstní bitky docela zábavné, i když taktéž pojetím velice jednoduché, a krytí s výklony funguje velmi dobře, vlastně podobně jako v GTA.
Po cestě mi sice totálně chcípl motor, ten jsem si ale sám překvapivě opravil na zmáčknutí tlačítka, když jsem vylezl ven před kapotu a dále příjemně zjistil, že když troubím v normálním, nebo houkám v policejním voze, tak mi ostatní vskutku výborně uhýbají. Ale z auta střílet jako v Mafii 1 tentokrát nelze. Celou tu první misi "Home Sweet Home", kterou jsem načal již v minulém díle, jsem tak dokončil za půl druhé hodiny.
Druhá na řadě z kvarteta dostupných kapitol byla pátá úroveň stále z roku 1945 (statistika ukazovala 18% dokončené hry), která svým názvem „The Buzzsaw“ lákala na řádně akční a krvavou náplň, protože to je přezdívka pro německý kulomet MG-42, s nímž jsem měl ostatně záhy tu čest. Právě tato mise by měla být náplní dema, proto budu jen stručný. Na úvod jsem nasedl do vozu, který jsem si mohl vybrat přímo ve své garáži z trojice nabízených.
Garáž, zatím myslím to Joeovu, kterou jsem měl v pronájmu, pojmula v této části hry virtuálně až desítku vozidel, mezi nimiž si posléze můžete vybírat. Tak jsem nasedl a vydal se k dalšímu úkolu. Rádio hlásilo, že se připravuje finální invaze do Německa, oproti minulé misi svítilo dokonce sluníčko a já měl za volantem pocit, že i ta zima krapet polevila, protože sněhu v ulicích citelně ubylo.
Velkou část úkolů budete dostávat v restauracích a barech, kde mafie ráda vysedává, no i přes opět skvěle vymodelované a precizní interiéry si třeba kulečník zahrát nelze. Takže jsem samozřejmě očekával, že se mi do rukou dostane ten zmíněný kulomet. A taky že ano. S pomocí toho kulometu jsem měl zlikvidovat vám z minulosti jistě známou tvář – nepřítele jménem Fat Man. Kulomet jsem si jel vyzvednout a řekl jsem si, že si své nové auto v servisu napřed trochu poladím.
Inu zajel jsem tam, a když jsem s vypulírovanou kárkou couval zpět, napálil to do mě nějaký nepozorný řidič. Auto za sto padesát babek vyleštěné bylo zase nadranc, tak jsem vytáhl bouchačku a začal po řidiči v odplatě naštvaně střílet. Jenže zrovna za mnou stáli jako na potvoru policajti, takže začala přestřelka. Řidiče jsem sice nedostal, ale zchladil jsem si žáhu na těch dvou policistech, načež jsem se zase vypoklonkoval rychle zpět těch pár metrů do servisu, abych si hnedle vyzmizíkoval pátrání.
Každopádně v této misi můžete očekávat monstrózní kropičku nejen za pomoci těžké zbraně, kdy jedno auto protivníka po naší zdrcující palbě vybuchlo (pamatujete, říkal jsem, že stačí pár kulek a buch!), načež se bitka přesunula do blízké továrny na chlast. Tak jsme vpadli dovnitř, kde byla další velká mela.
[/url]
V továrně jsem si zase pochvaloval skvělý destrukční model, dobře viditelný např. na bedýnkách a flaškách, které se ochotně tříštily v palbě, a taktéž se ze sloupů pěkně odlamovala omítka. Je také hezké, že i lampy lze buď rozstřelit, nebo je po zásahu do stínítka alespoň pořádně rozhoupat, takže se v budově do palby ještě stylově komíhalo světlo. Když pak přezbrojíte ze standardní pistole na silnější pušku, která je na dálku velice účinná, tak za prostřelenou obětí necháte dokonce i díry ve zdi.
Další přestřelky jsme prožili ve vyšším patře, načež nastala z dřívějška ta hojně publikovaná scéna, kdy se tlouštík Fat Man plazí po zemi a žádá o milost. Než ho ale kolega zlikvidoval, stačil ho chlap jedna proradná překvapivě postřelit do nohy, načež Joe nelenil a do Fat Mana vyprázdnil v řádně brutální animaci celý zásobník svého samopalu!
Ano Mafia II sice působí navenek romanticky, ale bude to setsakra krvavá a brutální hra, to mi věřte! Stejně jako podmanivě krásná, neboť i v továrně jsem se musel na chvíli zastavit a pokochat se nádherně světélkujícími paprsky slunce, probíhajícími skrze zatlučená okna. Prve jsem mluvil o nedostupné vodě, tak po zážitku s jiným živlem - plameny, musím konstatovat, že do výhně sice můžete, ale stačí i velmi krátký dotek ohně a okamžitě zemřete. Tato druhá mise mi pak celkově zabrala asi necelou hodinku času, nicméně to jsem již ani nejezdil vyhlídkové jízdy po městě, jež určitě ani v tom demu nebudou chybět.
Předposlední kus hry pak nabídl devátou kapitolu „Balls and Beans“, kdy statistika ukazovala 37 % dokončeného příběhu. V čase se přesunete z konce války už do druhého období hry, konkrétně do roku 1951, kdy už budete mít sice obyčejný, ale přece jen vlastní bejvák. A ano, oproti mrazivému Empire Bay už venku klepe jaro, stromy jsou zeleně rozkvetlé, sluníčko oslnivě praží a město, město je také docela jiné a znovu skvostné!
Na silnicích už jezdí zcela jiná auta, která mi hned připomněla stejně boží bouráky z druhého Drivera na Kubě a spatřil jsem i nové typy, jako např. cisternu, tahač návěsů, nebo pohřební vůz. Rádia vyhrávají pravý rokenrol a reklamy už jsou taktéž na nové zboží. I takové rozkvetlé Empire Bay vypadá nádherně a chromované detaily vozů i jejich precizně vymodelované interiéry opět berou dech!
V servisech, jak jsem zjistil, přibylo dvakrát tolik barev karoserie, i kol je větší nabídka. To ale může souviset klidně jen s mým postupem ve hře. Ale prácička nepočká a tak v jedné restauraci dostávám delikátní úkol stopovat jednoho podezřelého padreho, o němž se můj boss domnívá, že trochu zaječí a má prsty v únosu několika chlapů.
Navíc jsem objevil, že u aut můžu otevřít jak kapotu motoru, tak i kufr (škoda, že nelze stáhnout i střechu). Další okamžiky potvrdily, že v druhé Mafii nebudou jen akční přestřelky, ale také kradmé mise, při nichž vás nesmí chytnout, jinak okamžitě nahráváte checkpoint. Takže využijete i tiché plížení podél zdí, nebo opatrné nakukování za rohy. A byť jsou všechna auta smyšlených značek, neměl jsem problémy v nich rozpoznat skutečná vozidla. Toho času jsem před tou kradmou pasáží třeba v odstupu sledoval nádhernou klasickou Corvettu první generace, jen anonymně pojmenovanou jako Shubert Frigate.
Při jedné z přestřelek jsem v této misi ale narazil na jednu chybku, kdy jsem zjistil, že je dobré si dávat pozor na vyhazování molotovů a granátů, protože se mi povedlo, když jsem byl přikrčený pod okny, hodit ven granát dvakrát tak nešikovně, že se odrazil od sloupku vyskleného okna a spadl mi hned k nohám, i když jsem křížkem mířil ven. V tom míření má hra jak vidno ještě drobné mezery.
A nastala již zcela poslední desátá mise, nazvaná "Room Service" (42% dokončené hry). Tu určitě znáte, protože to je ona dříve velmi často probíraná úroveň z hotelu, která proslula těmi rozstřílenými luxfery. To už si budete pěkně užívat jako páni v novém velkém domečku na pobřeží, kde nechyběl ani bazén (připomínám - Vito neumí plavat), garáž a televize, ta ale oproti rádiu nešla jako v GTA zapnout - škoda. Neuplyne tedy ani polovina kampaně a už si budete pěkně užívat bohatství – to zase beru!
Takže zadání spočívalo v infiltraci nejmodernějšího hotelu ve městě – Empire Arms. Prozradím jen, že nejdříve je potřeba se nějakým způsobem zamaskovat, aby vás hlídači poustili do privátních prostor hotelu, kde chtěl Joe použít na atentát bombu. Ovšem ještě před odpálením započala první fáze přestřelky, když jsme museli zlikvidovat hlídače na střeše hotelu mezi větráky - to už ukázala dřívější videa.
V tom se Joe ukázal v dobrém světle, protože dokázal sám v pohodě likvidovat nepřátele, rozhodně jsem kvitoval, že nebyl jen do počtu. Oproti tomu se občas někteří protivníci ale vůbec nekryli, a zatímco jejich kolegové ano, oni se několikrát prostě rozběhli k nám a hned to schytali. Pár mezer tedy AI ještě měla. Tak jsme sjeli plošinou dolů k inkriminované kanceláři, načež jsme byli cestou dolů svědky toho, co se dělo za okny v hotelu.
No co vám mám povídat, dále už to asi znáte, ale stejně alespoň telegraficky. Po výbuchu nastala další obří kropička a masakr hotelového vybavení, protože jsme se museli prostřílet právě skrze lobby a bar hotelu, ten s tou propagovanou průhlednou luxferovou stěnou. Joe započal střílením přeživších zraněných a popálených do hlavy (uf!), načež jsme se ukryli za barovým pultem a nastala další mela!
Při té šílené palbě skrze luxfery to byl zase takový šrumec, že jsem jen zíral na tu spoušť kolem a nevystrkoval ani tykadlo. Jak asi tušíte, skleněná zeď se naprosto úžasně tříštila na kostičky, flašky chlastu jakbysmet, protivníci převraceli stoly a kryli se za nimi (to je zase dobrá práce AI), načež jsme jim ty dřevěné desky ustřelovali. Dokonce demolice došla tak daleko, že šlo ustřelit i samotnou nožku víka piána, načež víko zaklaplo zpět, nu a vůbec ta zničitelnost prostředí byla naprosto úctyhodná!
Posléze ale celá ochutnávka po čtyřech úrovních bohužel již skončila. Tuto poslední část jsem pak dal za necelou hodinu, takže lze ve finále sesumírovat, že ty čtyři kapitoly mně zabraly necelých pět hodin na jeden zátah, samozřejmě jsem hrál mimo to všechno několikrát, protože Mafia II si mě příběhem, grafikou, a citem pro některé detaily docela podmanila. Přitom odhaduji podle progresu hraní, že úrovní by mohlo v plné hře být tak kolem dvacítky.
Absolutně tak nepochybuji, že hra to bude výborná, protože v Mafii 2 se zdá, snoubí solidní příběh s dokonalými a nádhernými reáliemi skutečně fungujícího velkoměsta dvou dekád. Hra je i v tomto stádiu zcela prosta jakýchkoli větších bugů, nicméně kdybych měl nějaké chyby vypíchnout, rozhodně bych tvůrcům vytkl pro mě to krapet monotónní prostředí podobných čtvrtí, občasné nekrytí protivníků, nepřesné zaměřování granátů a hlavně nefungující veřejnou dopravu včetně nepoužitelnosti taxíků. To plavání by mi tolik ani nevadilo a ten kulečník také ne, však i první Mafia byla hlavně o plynulém příběhu, nikoli o kvantu miniher mimo hlavní kampaň, čímž jsou proslulá gétéáčka.
Jinak nemám žádných výhrad a velmi se těším na finální produkt, který má opravdu vysoké ambice dokonale zpestřit konec prázdnin a dovolených. Jestli Mafia II neudělá mnohem větší díru do světa než její předchůdce, tak snad na světě není žádná spravedlnost. Nezapomeňte, den D všech českých herních patriotů nastane 27. srpna!
